ROZHOVOR s prezidentem Svazu zdravotních pojišťoven: Racionální kroky musejí směřovat k efektivnějšímu použití peněz ve zdravotnictví
Zájem o čerpání zdravotní péče poroste významně rychleji než rozvoj ekonomiky ČR a standardní tvorba zdrojů. Je o tom přesvědčen prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ing. Ladislav Friedrich. Při nutně omezené kapacitě a finančních limitech je možné podle něj očekávat postupný nárůst zájmu o přímo placené služby nad rámec veřejného zdravotního pojištění. Celý systém by si již po 30 letech podle prezidenta Friedricha zasloužil významnější změny. Zdravý způsob života by měl být především součástí výchovy a vzdělání, říká v rozhovoru, který vznikl v časopise Medical Tribune ke 30. výročí AIFP.
13. listopadu 2023
Český systém solidárního zdravotního pojištění zaručuje velmi dobrou plošnou dostupnost zdravotních služeb. Stále častěji se ale mluví o rizicích, která ji do budoucna ohrožují. Demografické změny znamenají hrozbu nedostatku personálu a nedostatku financí. Bude i v horizontu dalších deseti let zdravotní péče v Česku alespoň stejně dostupná jako dnes?
Z hlediska vývoje za posledních zhruba deset let odhaduji, že se na spotřebě zdravotní péče projeví nejen stárnutí populace, ale také posilující se konzumní přístup ke zdravotní péči, kdy se lidé obracejí na lékaře i ve věcech, které dřívější generace byly zvyklé řešit svépomocí a lidovou medicínou. Rovněž moderní léčebné a diagnostické postupy objektivně množství čerpané péče postupně zvětšují. Naopak jakékoli snahy o ovlivnění průchodu pacienta systémem a optimalizaci racionality a nákladové efektivity narážejí na politické bariéry.
Odhaduji proto, že zájem o čerpání zdravotní péče poroste významně rychleji než rozvoj ekonomiky ČR a standardní tvorba zdrojů. Při nutně omezené kapacitě a finančních limitech lze tedy očekávat postupný nárůst zájmu o přímo placené služby nad rámec veřejného zdravotního pojištění. Současná přehnaná snaha o udržení bezplatnosti a dostupnosti zřejmě bude paralelně živelně provázena placenými službami pro solventní část populace. To, co dnes vidíme ve stomatologii, se zřejmě bude postupně rozšiřovat i do jiných oborů.
Vláda avizovala, že předloží velkou novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění a dá zdravotním pojišťovnám větší prostor, například mají dostat možnost bonifikovat pojištěnce, kteří se starají o své zdraví. Těšíte se na to?
Velmi se obávám, že vláda sice takto hovoří, ale fakticky nemá žádnou zásadnější a opravdovou reformu připravenou. Naše dosavadní pokusy seznámit se s podstatou reforem byly neúspěšné. Z jednotlivých zveřejněných témat se lze spíše obávat populistických a neúčinných úprav. Jestliže se dnes již průměrné náklady na zdravotní péči o jednoho občana blíží 50 000 korun ročně, je jasné, že jakékoli racionální kroky musejí směřovat k efektivnějšímu použití těchto zdrojů. Při průměrných 300 Kč ročně na bonifikace z fondů prevence na účinnost takové stimulace nevěřím. Zdravý způsob života by měl být především součástí výchovy, vzdělání a uvědomělé snahy o omezení zdravotních rizik. Bonifikace v současném pojetí je jen velmi malou částí celého problému. Nevěřím, že takto plánované změny něco významného přinesou.
Celý systém veřejného zdravotního pojištění by si již po 30 letech zasloužil významnější změny. Bohužel by musely být postaveny na širší a dlouhodobé politické shodě, a ta zde nyní chybí. Z mého pohledu by ze všech potřebných změn dnes alespoň postačilo výrazně omezit kompetence ministerstva zdravotnictví při rozhodování o cenách a úhradách zdravotní péče. Bez toho je prostor pro činnost pojišťoven velmi omezen.
Největší díl nákladů za zdravotní služby jde na služby v nemocnicích, jejich podíl navíc ještě roste. Mají pojišťovny dostatečné nástroje na řízení sítě nemocnic a úhrad pro nemocnice?
Při současné faktické závaznosti úhradové vyhlášky a vlivu nemocnic na její tvorbu se obávám, že i pojišťovny na ovlivnění tvorby sítě lůžkových zařízení téměř rezignovaly. Je to sice špatně, ale s ohledem na mizivé možnosti věci ovlivnit je to bohužel pochopitelné.
Zatímco náklady na běžné léky na recept dlouhodobě stagnují, jedním ze segmentů, na které rostou náklady zdravotních pojišťoven úplně nejrychleji, jsou léky podávané ve specializovaných centrech. Jak zajistit i v této oblasti udržitelnost a zároveň dostupnost?
Medicína se samozřejmě postupně mění a obrovský rozdíl v nákladech na léčbu běžných civilizačních nemocí a vzácných onemocnění je toho důkazem. Budeme muset hledat kompromis mezi ještě dostatečnou mírou solidarity a dostupností těch nejnákladnějších terapií, tak abychom tím současně neohrozili léčbu velkých skupin pacientů. To je ale již politické nastavení systému a pojišťovny zde pouze mohou na problém upozornit, ale nemohou ho samy vyřešit. Je zřejmé, že roční náklady na léčbu jednoho pacienta v desítkách milionů korun ročně jsou již z hlediska zdravého vývoje nákladů a správné alokace zdrojů problém. To vše ale přestává být argumentem, když vidíme proti sobě konkrétního pacienta a jeho osud. Hledejme tedy řešení v dobře nastaveném právním nároku.
Není také na čase podávání některých přípravků biologické léčby, se kterými jsou už bohaté zkušenosti a které také už zlevnily, přesunout z center i do regionů, a uvolnit tak specializovaným centrům trochu kapacit?
Tady asi není pro celou skupinu léčiv úplně univerzální řešení, obecně spíše z laického pohledu bych asi raději podporoval delegaci péče o již správně diagnostikovaného a zaléčeného pacienta do ambulantní nebo decentralizované péče než rozšiřovat sít pracovišť k prvotnímu nastavení léčby.
Rozhovor vznikl u příležitosti 30 let od založení Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), které připadá na letošní rok.
Autorem je Adéla Čabanová z Medical Tribune.