07.12.2020: Z posledního průzkumu veřejného mínění vyplývá, že více než polovina Čechů si není jistá, zda se nechá naočkovat proti koronaviru[1]. Ovlivňuje je tlak dezinformací, ale i nedostatek srozumitelných, vědecky podložených informací ohledně vyvíjených vakcín. Svou roli v avizované neochotě nechat se očkovat hraje také dlouhá léta živený odpor proti očkování podložený nepravdivými údaji o jeho škodlivosti. „Dezinformace a hoaxy vzbuzují obavy. Lidé si pak nejsou jisti tím, co je a není skutečné. Pro mnohé, kteří nejsou a ani dosud nebyli v přímém kontaktu s problematikou klinického hodnocení, a kteří nesledují zahraniční zdroje či nejsou zvyklí si informace pečlivě ověřovat, je velmi jednoduché dezinformátorům ‚naletět‘. To může vést k vyššímu procentu odmítání očkování, kterého se odborníci oprávněně obávají. S jistotou totiž víme, že k úspěšnému zastavení šíření viru a návratu do běžného života bez lock-downů nám pomůže pouze dosažení 60–70% proočkovanosti populace,“ vysvětluje Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M., výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Co se stane, pokud kolektivní imunita poklesne pod odborníky doporučovanou mez, lze ilustrovat na příkladu snížení proočkovanosti dětí proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám ve Velké Británii v letech 2003–2004 a související nárůst případů spalniček. „Potřebné procento proočkovanosti se liší podle typu vakcíny. U spalniček většina zdrojů uvádí nutnou proočkovanost 95 %. U některých vakcín postačí 85 %. Míra návratu nemocí pak závisí na míře proočkovanosti,“ vysvětluje MUDr. Alena Šebková, předsedkyně OSPDL ČLS JEP.
Ve sledovaném období dosahovala ve Velké Británii proočkovanost proti spalničkám pouze 80 %.[2] Během 2–3 let se tak opět začaly množit případy onemocnění. Jen v roce 2006 bylo nahlášeno nejen 773 případů onemocnění, ale také 1 úmrtí dítěte. Jednalo se o první úmrtí na spalničky v UK za 14 let.[3] V roce 2012 bylo detekováno 2016 případů spalniček.[4] Situace vygradovala v květnu roku 2013, kdy ve Walesu propukla spalničková epidemie,[5] kterou zažehnalo až masové očkování.[6] I zde byla příčinou nízká proočkovanost, tj. slabá kolektivní imunita.
A důvod poklesu proočkovanosti? Prozaický: prokazatelně podvržená studie o souvislosti mezi očkováním a autismem. „Neznám žádnou studii, která by potvrdila tvrzení o tom, že autismus je způsoben očkováním. Tento mýtus byl opakovaně ze strany mnoha odborníků vyvrácen,“ říká MUDr. Ilona Hülleová, předsedkyně SPLDD ČR. Podvrh byl prošetřen britskou lékařskou komorou (General Medical Council, GMC), její autor byl za záměrné falšování dat vyloučen z lékařských kruhů.
Očkování doplácí na svůj úspěch: Díky očkování se v minulosti podařilo vymýtit některé infekční nemoci (např. dětskou obrnu, záškrt nebo invazivní Hib infekce). Lidé tak někdy mají pocit, že očkování už není třeba. „Téměř nikdo z nás již nezná většinu infekcí, proti kterým se očkuje. Neví o závažných projevech, nevidí děti dusící se díky pablánám v krku při záškrtu, děti v křečích při tetanu, děti, kterým praskají cévky v očích a nemohou popadnout dech při černém kašli, pacienty, jimž pomáhaly dýchat tzv. železné plíce při poliomyelitidě. A tak bychom mohli pokračovat u všech preventabilních nemocí. Očkování přeci nevymýšlíme pro nic za nic, ale proto, že chceme, a naštěstí mnohdy umíme, zabránit závažnému onemocnění. Tento výdobytek medicíny bychom měli oslavovat, nikoli zpochybňovat,“ vysvětluje MUDr. Šebková.
I když vývoj vakcín proti covid-19 probíhá akcelerovaně, urychlují se pouze administrativní kroky, což se netýká opatření k posouzení bezpečnosti. Zrychlení je možné díky zkušenostem s vakcínami proti SARS, MERS, Ebole a dalším onemocněním a zařazení dostatečného množství účastníků do klinického hodnocení. Někdy dochází ke slučování fází studií při dodržení maximální bezpečnosti vyplývající z mezinárodně̌ platných pravidel Správné klinické praxe (Good Clinical Practice, GCP)[7].
Rozhodnutí o registraci budoucích vakcín bude podloženo všemi potřebnými údaji (jako v případech jiných nových vakcín), aby byla zajištěna bezpečnost, kvalita a účinnost očkovací látky. Samotné registraci vakcíny bude standardně předcházet posouzení nezávislými regulačními autoritami. V USA se jedná o Úřad pro kontrolu léků a potravin (Food and Drug Administration, FDA), v Evropě o Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (European Medicines Agency, EMA). Pouze vakcíny, které prokáží bezpečnost, kvalitu a účinnost budou registrovány a uvedeny na trh.
Odborníci se shodují, že k zastavení šíření viru covid-19 je potřeba dosáhnout 60–70% imunizace společnosti.[8] Samovolné promoření není akceptovatelné, neboť by hrozilo velké množství obětí a pravděpodobně také kolaps českého zdravotního systému. Jedinou cestou k návratu k normálnímu životu a opětovnému nastartování koronavirem ochromené ekonomiky je dosažení kolektivní imunity prostřednictvím očkovaní.
[1] National Pandemic Alarm, 30.10.2020, viz https://www.stemmark.cz/national-pandemic-alarm-vetsina-cechu-se-nechce-nechat-ockovat-proti-covid-19/
[2] Government Statistical Service. NHS Immunisation Statistics, England: 2004-05. Health and Social Care Information Centre, 2005.
[3] Viz. http://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx?Dataset
[4] Viz. http://www.nhs.uk/conditions/measles/Pages/Introduction.aspx
[5] Viz. http://www.dailymail.co.uk/health/article-12258/UK-faces-measles-epidemic.html
[6] Viz. http://www.bbc.co.uk/news/uk-wales-23168519
[7] Více o GCP viz https://www.ema.europa.eu/en/human-regulatory/research-development/compliance/good-clinical-practice
[8] Viz https://www.who.int/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019/media-resources/science-in-5/episode-1