V ČR umírá na nemoci srdce v poměru o 20 % víc lidí než ve Francii. Národní kardiovaskulární plán může přispět ke změně
Onemocnění srdce jsou nejčastější příčinou úmrtí Evropanů, Čechy nevyjímaje. Každý rok jsou příčinou 3,9 milionů úmrtí na starém kontinentě. I přes postupné snižování úmrtnosti na tato onemocnění, jehož jsme byli svědky v posledních letech, je situace v ČR ve srovnání s evropskou podprůměrná. V úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění zaujímáme 10. místo (555 úmrtí na 100 tisíc obyvatel), v oblasti ischemické choroby srdeční dokonce místo páté. Ve srovnání s Francií, Dánskem nebo Holandskem v ČR umírá na nemoci srdce na 100 tisíc obyvatel téměř o 20 procent lidí více.
S kardiovaskulárními nemocemi jsou též spojené významné ekonomické náklady, jež v EU dosahují 282 miliard eur ročně (2 % evropského HDP a 11 % nákladů na zdravotní a sociální péči). V ČR se jedná o 125,5 miliard korun. Celkový počet českých pacientů s nemocemi srdce vzrostl za uplynulou dekádu o necelých 12 % na téměř 3 miliony v roce 2022.
Pomoci zvrátit tento nepříznivý trend může nový Národní kardiovaskulární plán, který aktuálně připravuje Česká kardiologická společnost (ČKS). Analýzou souvisejících strategických priorit se zabývalo Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) pro Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). Dokument z letošního října byl dnes představen a diskutován v rámci kulatého stolu zástupců ČKS a dalších odborníků.
Cíl: snížení úmrtnosti o 5 procent
Statisticky významnou část úmrtí na kardiovaskulární onemocnění lze považovat za předčasnou či preventabilní.Zároveň, vzhledem ke stárnutí populace, je negativně podporují rizikové faktory jako obezita, diabetes mellitus a sedavý způsob života. Problémem jsou také nevhodné návyky Čechů. „Při srovnání české populace s našimi evropskými sousedy vidíme, že nejsme příliš fyzicky aktivní, čtvrtina populace kouří, zato jsme šampiony ve spotřebě soli a alkoholu i kalorií na hlavu,“ vysvětluje prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., zástupce vedoucího lůžkového oddělení III. interní kliniky 1. LF UK a VFN.
Očekává se proto, že v nadcházejících letech poroste nejen počet pacientů s kardiovaskulárními nemocemi a souvisejícími úmrtími, ale také náklady spojené s léčbou těchto nemocí. Národní kardiovaskulární plán může nastartovat potřebné změny. Jeho cílem je v nadcházejících 10 letech přispět ke snížení mortality pacientů s těmito nemocemi o 5 %, zlepšit dostupnost prevence a zajistit kvalitní léčbu bez ohledu na stadium onemocnění pacienta nebo jeho bydliště.
„Jedním z cílů plánu je nastavení principů zajišťujících specializovanou péči tak, aby byla na jedné straně dostupná, na druhé straně poskytovaná tam, kde jsou s ní dostatečné zkušenosti a dobré výsledky. Dalším cílem je zlepšení přístupu nemocných k inovativním léčebným postupům. Plán sám o sobě není schopen zlepšit obsazení jednotlivých regionů ambulantními specialisty nebo zcela rovnoměrnou distribuci vysoce specializovaných center, je však schopen vytyčit principy, na nichž bude léčba poskytována i nemocným z odlehlých částí republiky například delegovanou preskripcí a těsnější spoluprací specialistů se všeobecnými praktickými lékaři či internisty,“ vysvětluje profesor MUDr. Aleš Linhart, DrSc., přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN.
„Dosažení cílů Národního kardiovaskulárního plánu je možné za předpokladu, že se kardiovaskulární onemocnění stanou sdílenou prioritou, a to nejen politickou přesahující horizont jednoho volebního období, ale také ekonomickou a medicínskou, jež umožní racionálně využívat všechny dostupné nákladově efektivní technologie včetně těch nejmodernějších,“ vysvětluje Mgr. David Kolář, výkonný ředitel AIFP.
„Z naší analýzy vyplynulo, že bude třeba přistoupit k řadě změn zejména v organizaci péče o pacienty, cílené motivaci poskytovatelů péče na zvyšování kvality zejména preventivní péče a také v oblasti zvyšování využití plného potenciálu inovativních léčiv a terapií,“ doplňuje Ing. Aleš Rod, Ph.D., ředitel CETA.
Prevence, prevence, prevence
Národní kardiovaskulární plán by měl primárně akcentovat roli preventivní péče jako zásadního nástroje pro úspěšnou léčbu a předcházení kardiovaskulárním onemocněním. „Palčivým problémem České republiky je nedostatečná prevence. Zní to paradoxně, neboť máme velkorysý systém preventivních prohlídek, který funguje relativně velmi dobře. Limity ale máme například v dostupnosti úhrady některých léčiv pro časná stadia onemocnění, obrovské rezervy jsou ve vzdělanosti populace o rizicích, a to zejména mladých lidí. Narůstající procento lidí s nadváhou nebo obezitou, nedostatek pohybu, vysoký podíl kuřáků a nevhodné stravování spolu s vysokou konzumací alkoholu jsou jednou z oblastí, kde jsme na tom v mezinárodním srovnání extrémně špatně,“ vysvětluje profesor Linhart.
„Pokud by existovala účinná, systematická, digitálně vedená kardiovaskulární prevence, bylo by výrazně méně pacientů s již manifestujícími obtížemi. Prevence je proto zcela nedílnou součástí připravovaného plánu,“ doplňuje profesor Miloš Táborský, M.D., Ph.D., FESC, FACC, MBA, přednosta I. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.
V této oblasti je nutné zapojení všech zúčastněných zdravotních partnerů, tedy pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotních pojišťoven, zaměstnavatelů, odborných společností i pacientských organizací. „Pomoci by měla redefinice prevence v primární péči, tj. v rámci preventivních prohlídek u praktických lékařů by měl být nově monitorován profil rizikového pacienta. Ten by umožnil včasný záchyt onemocnění, zahájení léčby a předání do péče ambulantního specialisty,“ dodává Aleš Rod.
Bez koordinovaných změn v organizaci a úhradách péče to nepůjde
Hlavním nedostatkem současného systému je absence koordinované péče, jinými slovy absence konkrétních pravidel, za jakých mají být pacienti s kardiovaskulárním onemocněním léčeni u konkrétních typů poskytovatelů zdravotní péče. „Systém péče je dnes víceméně nahodile roztříštěn mezi praktické lékaře, ambulantní a nemocniční specialisty. Sdílení zdravotních dat o pacientech mezi nimi neprobíhá, což vede k duplicitním vyšetřením a pomalému postupu léčby. Situaci nepomáhá ani to, že v ČR nemáme komplexní řešení úhrad poskytované péče,“ komentuje na základě výsledků analýzy Aleš Rod.
„V ČR jsme zvládli dobře akutní péči o nemocné, v tom patříme ke světové špičce. Problémy nám činí přechod nemocných do ambulantní péče, která není všude stejně dobře dostupná. Často je navíc svázána ne vždy smysluplnými omezeními úhrady některých léčiv. Kromě toho nám chybí provázání systému – zde zaostáváme katastrofálně v elektronickém sdílení dokumentace a výsledků vyšetření,“ potvrzuje jeho slova profesor Linhart. Jeho slova potvrzuje i profesor Vrablík: „Nedostatečně monitorujeme kvalitativní ukazatele, nevyužíváme existující data a nemáme propojené elektronické systémy, které by umožňovaly jejich automatizované sledování.“
Národní kardiovaskulární plán by proto měl jasně definovat kompetence jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče na základě konkrétních sdílených dat o zdravotním stavu pacienta. Podle toho by mělo být stanoveno, zda jej má mít v péči praktický lékař, ambulantní specialista, nebo je nutná hospitalizace. Zdravotní pojišťovny by poté měly nést odpovědnost za dostatečnou síť jednotlivých druhů poskytovatelů napříč ČR.
„Jedním z cílů Národního kardiovaskulárního plánu je garantovat dostupnost péče rovnoměrně napříč republikou. Z dostupných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyplývá, že v některých krajích, například v Karlovarském, části Jihočeského, Zlínského nebo na Vysočině, je nedostatečný počet kardiologických ambulancí. Pacienti pak musejí za specializovanou léčbou dojíždět 80 i více kilometrů, což je mnohdy nad jejich možnosti,“ potvrzuje palčivost problému profesor Táborský.
Úspěch v implementaci nových organizačních opatření bude dle analýzy CETA do značné míry dán finanční motivací ze strany zdravotních pojišťoven formou kapitačních sazeb a finanční bonifikací na základě úspěšného dosažení cílů léčby a plnění indikátorů kvality. Rizika kardiovaskulárních nemocí jsou při různých hodnotách parametrů (např. hladina cholesterolu, kouření, obezita) dobře známá, je však třeba s nimi začít pracovat.
„K tomu je nezbytné sdílení dat nejen mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče. Hovoříme také o registru, otevřených anonymizovaných datech, které poskytnou informace o cestě pacientů zdravotním systémem, jejich spotřebě zdravotní péče i jejích výsledcích,“ vysvětluje David Kolář. Tato data by měla následně být pro Ministerstvo zdravotnictví ČR podkladem k rozhodování o tom, jaké léčivé přípravky, jakým pacientům a pro které lékaře by měly být plně hrazeny.
Maximalizovat přínos moderní terapie i formou postupné delegace preskripce
Snížení úmrtnosti na kardiovaskulární choroby v posledních desetiletích je výsledkem několika navzájem se podporujících faktorů. Velkou roli hraje vedle inovací v intervenční kardiologii také farmakoterapie a pozitivní vliv inovativní léčby. „U kardiovaskulárních chorob se odhaduje, že léčba, včetně farmakologické léčby, se podílí na snížení úmrtnosti minimálně 40 procenty. Svůj potenciál však může naplno projevit pouze, pokud je pacientům nasazena včasně,“ nastiňuje Aleš Rod.
Z analýzy CETA však vyplývá, že u velké části moderních léčivých přípravků je úhrada záměrně omezena podmínkami Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) nebo zdravotními pojišťovnami, jež jsou významně tvrdší, než je schválená indikace. Může jít o překonání nějaké ad hoc stanovené laboratorní hodnoty (např. hodnoty glukózy v krvi), dosažení nějakého závažnějšího klinického stavu (např. těžší stadium srdečního selhání nebo větší postižení funkce ledvin) či omezení preskripce na odbornost lékaře. Pacienti se tak k léčbě dostávají později, než by bylo v souladu s SPC možné. „S ohledem na maximální využití přínosu stávajících i budoucích lékových inovací je proto třeba postupně upravovat indikační a preskripční omezení léčiv stanovená v SÚKL nebo zdravotními pojišťovnami tak, aby byla v souladu s platným SPC přípravku, a tedy dostupná všem indikovaným pacientům,“ vysvětluje Aleš Rod.
Obdobně jako v oblasti onkologie, je i zde na pořadu dne otázka postupného delegování neboli uvolnění preskripce některých dlouhodobě využívaných centrových léčiv do gesce např. ambulantních specialistů.Tento krok dále přispěje ke zvýšení dostupnosti moderní léčby pacientům, kteří za ní musí mnohdy desítky kilometrů dojíždět. „Kombinace těchto a dalších zmiňovaných změn, které, doufejme, budou součástí Národního kardiovaskulárního plánu, podpoří snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění v České republice,“ uzavírá David Kolář.
AIFP
Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) sdružuje 35 společností, které dokážou vyvinout a uvést na trh nové, účinnější a bezpečnější léky. AIFP je členem Evropské federace farmaceutických společností a asociací (EFPIA) a intenzivně spolupracuje s Mezinárodní federací farmaceutického průmyslu a asociací (IFPMA) a Americkou asociací inovativních farmaceutických firem (PhRMA). Více informací na www.aifp.cz.