Reakce na článek na portálu Seznam Zprávy: "Léky zdražily nejvíc v Evropě. Ministerstvo nevěří"

V Praze 5. března 2024

Rád bych jménem Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, která na českém trhu sdružuje 35 inovativních farmaceutických společností, reagoval na článek „zdánlivě“ srovnávající cenu léčiv v Česku a dalších státech Evropské unie, jenž byl publikován na portálu SeznamZprávy.cz dne 3. března 2024. Záměrně uvádím slovo „zdánlivě“, protože z textu jsou zřejmá interpretační pochybení a popisovaná problematika stanovení cen a úhrad neodpovídá českému právnímu řádu.
 
V diskusích o cenách léčiv si vždy nejprve musíme položit otázku, o jakých léčivech hovoříme. Regulace se totiž výrazně liší, a to nejen stát od státu, ale také dle povahy samotného léku. Podíváme-li se výhradně na léčiva na předpis hrazená z veřejného zdravotního pojištění v ČR, zde je způsob stanovení maximální ceny a úhrady léčiva zakotven v části šesté zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Konkrétnější pravidla pro stanovení maximální ceny léčivého přípravku jsou uvedena zejména v paragrafu 39a, základní pravidlo pro stanovení výše úhrady, poté v paragrafu 39c. Z předmětných částí zákona vychází zjednodušeně řečeno následující:
 

• Maximální cenu léčiva stanoví Státní ústav pro kontrolu léčiv jako průměr tří nejnižších cen daného léčivého přípravku zjištěných v zemích referenčního koše (jedná se o země EU s výjimkou Bulharska, České republiky, Estonska, Lucemburska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Kypru a Malty). Léčivo nesmí být držitelem rozhodnutí o registraci léčiva (dále jen „držitel“) uvedeno na český trh za cenu vyšší než maximální.

• Úhrada těchto léků je stanovena na základě jejich zařazení do referenční skupiny (souhrn léčivých přípravků v zásadě terapeuticky zaměnitelných s obdobnou nebo blízkou účinností a bezpečností a obdobným klinickým využitím). Všechny léky v referenční skupině mají stejnou úhradu, která se rovná nejnižší ceně výrobce za obvyklou denní terapeutickou dávku léku (ODTD) libovolného léku z referenční skupiny ve kterékoliv zemi EU.  

Z toho vyplývá, že cena těchto léčiv je v České republice jednou z nejnižších v EU. K dramatickému nárůstu cen, jenž je v článku popisován, nemohlo z logiky věci dojít. Příčinou by totiž byl buď výrazný zásah do českých legislativních pravidel, nebo výrazný nárůst cen léčiv v referenčních státech. Lze snadno ověřit, že ani k jedné z těchto změn nedošlo.
 
K relativnímu nárůstu cen mohlo dojít u léků nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, kde je hlavní regulací samotná konkurence držitelů. Z vyjádření kolegů z lékáren však tento pocit nemám. Pacienti mohli také zaznamenat zvýšení DPH u léčiv z 10 na 12 % (konsolidační balíček), byť ani zde nemohlo dojít k tak výraznému posunu.
 
Článek se opírá o data Eurostatu a švédskou studii TLV[1], při jejichž interpretaci je však nutné  brát v potaz metodologické a obsahové limitace, například fakt, že studie porovnává pouze omezený objem léčiv, která jsou dostupná výhradně na srovnávaných trzích. Nebo to, že srovnání vyplývá z maximálních cen léčiv, a nikoliv cen reálných. Reálné ceny vycházejí mimo jiné z jednání mezi zdravotními pojišťovnami a držiteli, často bývají výrazně nižší než ceny maximální. V rámci jednání jsou totiž aplikovány různé platební modely založené na rozložení nákladů v čase, limitaci celkových nákladů za léčbu nebo slevy. Komplexní informace ohledně stanovení cen a úhrad v ČR lze nají ve veřejně dostupném Lékovém slovníčku: https://lnkd.in/gtt5rQ_e. 
 
Jsme připraveni o tématu dále diskutovat. Považujeme za naprosto klíčové, aby téma cen a úhrad bylo vykládáno v souladu s platnými pravidly v ČR.

[1] https://www.tlv.se/download/18.12c69789187230f29b822802/1680069871440/report_international_price_comparison_2022_130-2023.pdf