Bez reformy zdravotnictví bude klesat dostupnost péče pro běžné pacienty

NoImg

I přes finanční limity, se kterými se české zdravotnictví potýká, se lidem podle jejich názoru zatím dostává kvalitní péče srovnatelné s tím, k čemu mají přístup pacienti v zemích západní Evropy. Převážně pozitivní vnímání českého zdravotnictví potvrzují výsledky aktuálního průzkumu veřejného mínění Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). Náklady však rostou – zejména kvůli rychle stoupajícím platům, stárnutí populace (a tím pádem rostoucímu počtu chronických pacientů) i nákladným moderním způsobům léčby. Bez konkrétních a razantních kroků není stávající standard ekonomicky udržitelný. České zdravotnictví se dostává na rozcestí a musí se rozhodnut, jakou cestou se dát, pokud nechce o svou dobrou úroveň přijít.

Téměř polovina Čechů (konkrétně 48 procent) vnímá české zdravotnictví coby přinejmenším stejně kvalitní jako zdravotnictví v okolních vyspělých zemích. Anebo dokonce lepší. V jeho kvalitu věří častěji lidé s vyšším vzděláním. Mezi oslovenými odborníky – zákonodárci, představiteli státní správy či lidmi z vedení nemocnic – je důvěra ve zdravotnický systém ještě vyšší (82 procent dotázaných).

Vzhledem k nastavení systému je až zázrak, že jsou lidé stále relativně spokojení. Máme celou řadu palčivých úkolů k řešení. V ČR je nadbytek akutních lůžek a ambulantních specialistů, zato nedostatek lůžek následné péče. Pojišťovny nejsou motivovány řídit cestu pacienta zdravotnickým systémem efektivně, podle návaznosti na výsledky. Dělají se tudíž zbytečné výkony. Dostupnost léčby se kvůli úsporám omezuje více či méně transparentními způsoby, místo, aby byla jasně nastavena jednotná pravidla pro posuzování efektivity zdravotnických technologií včetně přístrojů a léků,“ upozorňuje na některá z bolavých míst systému MUDr. Pavel Vepřek, expert na fungování zdravotnických systémů a zakladatel platformy Zdravotnictví 2.0.

Je podle něj potřeba propojit data ze sociální a zdravotnické oblasti, aby se náklady na léčbu posuzovaly ve světle souvisejících úspor v sociálním systému. „Mohlo by se to udělat již dnes, není k tomu ani nutná změna zákona. V delším časovém horizontu by se dokonce mohly obě rozpočtové kapitoly přímo spojit. Výsledkem může být zdravější populace a zároveň nižší náklady,“ uvedl Vepřek. Dodává, že pokud již příští vláda nenajde odvahu k razantním reformám, čeká zdravotnictví nevyhnutelně pokles kvality. Či jinak řečeno: stále výraznější dělení na špičkovou medicínu na soukromých klinikách pro majetné pacienty a medicínu zastarávající – pro všechny ostatní.

Jen bezhlavě nalít další peníze nestačí

Výrobci léků hodnotí současný vývoj ambivalentně. „Pozitivní na současném stavu je to, že se více pacientů dostává k nejmodernější léčbě, třebaže se stále nemůžeme srovnávat třeba s Německem či severskými státy,“ uvedl výkonný ředitel Asociace inovativních farmaceutických společností Mgr. Jakub Dvořáček, MHA.

To je však jen jedna strana mince. „Bohužel se v poslední době v ČR prakticky zaseklo vpouštění nových léků do systému. Rozevírají se tak nůžky mezi tím, jaká léčba byla schválena na evropské úrovni jako bezpečná a účinná, a co reálně mají k dispozici čeští lékaři a pacienti,“ zdůraznil Dvořáček. Pacienti s náročnými diagnózami, mezi které patří řada vzácných nemocí, ale třeba i mnoho typů rakoviny či autoimunitních chronických chorob, se začínají dělit na ty, kdo měli štěstí a moderní léčba jim byla umožněna, a na ty druhé.

Velká část veřejnosti, dokonce i odborné, se podle zmíněného průzkumu domnívá, že segment centrové péče představuje třetinu nebo dokonce více než polovinu zdravotnických výdajů. „To má k pravdě opravdu daleko! Loni šlo jen o 6 procent výdajů zdravotních pojišťoven,“ upozornil Dvořáček. Alespoň přibližně znalo význam této položky pouhých 8 procent oslovených členů zainteresované veřejnosti.

Mohlo by se zdát, že zdravotnictví se u vlády těší v poslední době velké přízni. Politici je často označují za prioritu či alespoň jednu z klíčových oblastí. Vědí proč: pro 74 procent lidí je podle aktuálního průzkumu důležitý přístup politických stran ke zdravotnictví, když se rozhodují, koho budou volit. „Pokud nám však jde o kvalitu péče, nestačí bezmyšlenkovitě nalít miliardy korun do platů lékařů a myslet si, že adekvátně stoupne úroveň poskytované péče. Nestoupne – o třetinu lépe zaplacený lékař nebude léčit o třetinu lépe. Peníze se v systému rozplynou, aniž by pacient pocítil jakoukoli změnu. Daleko důležitější je provést několik systémových změn, které umožní našemu zdravotnictví průběžnou adaptaci na vývoj medicíny a potřeby občanů,“ říká MUDr. Vepřek.

Největší část respondentů v průzkumu – 64 procent – by si přála jakékoliv ušetřené prostředky ve zdravotnictví investovat předně do zlepšení a zvýšení dostupnosti péče. S velkým odstupem pak následovali ti, kdo by přednostně investovali hlavně do zařízení a budov nemocnic (18 procent) či platů (9 procent),“ dodává Jakub Dvořáček z AIFP.

Jak asi bude vypadat zdravotnictví v roce 2030, pokud neproběhne zásadní reforma

  • obnova státního monopolu a rozvoj paralelních privátních struktur
  • růst rozdílu mezi medicínou všedního dne a medicínou vrcholnou
  • trvalý pocit nedostatku peněz
  • živelné snižování solidarity v přístupu ke zdravotním službám
  • problematická dostupnost nových technologií a pokles kvality
  • prohlubování personálních, strukturálních a technologických problémů ve zdravotnictví

Jak situaci řešit

Jednou z možných cest pro financování zdravotnictví je určité zvýšení spoluúčasti pacientů. Průzkum překvapivě ukázal, že 69 procent lidí by podporovalo určité zvýšení spoluúčasti při léčbě běžných nemocí, pokud by to umožnilo zvýšit dostupnost vysoce nákladné léčby pro pacienty s vážnými chorobami. Výrazněji tomu byli nakloněni příslušníci mladší generace. „Míra zapojení pacientů je bohužel politicky velice citlivé téma. Nicméně do budoucna se bez něj zdravotní systém neobejde. A jak se zdá podle výsledků průzkumu, postoj veřejnosti k této otázce nemusí být tak vyhraněný, jak se možná domnívají samotní politici,“ komentoval výsledky MUDr. Vepřek.

Ještě důležitější však podle něj je inspirovat se funkčními modely z Holandska či Německa, kde zdravotní pojišťovny odvíjejí pojistné od reálných nákladů a reagují tak na skutečné potřeby pacientů. Je třeba pojišťovny vést k lepšímu hospodaření a posilování vazby mezi nimi a pojištěncem. Aktuálně jsou také všechny pojišťovny nuceny vybírat stejně vysoké zdravotní pojištění a poskytovat stejnou péči. Prakticky tak postrádá smysl, že máme pojišťoven několik. Smysluplné by bylo umožnit pojišťovnám vzájemnou konkurenci.

Co by měla podle platformy Zdravotnictví 2.0 podniknout příští vláda

  • stanovení rozsahu hrazené péče zákonem
  • zavedení cenové konkurence pojišťoven
  • úprava corporate governance pojišťoven
  • změna řízení přímo řízených organizací
  • elektronizace zdravotnictví
  • informační propojení rezortu zdravotnictví a sociálních věcí
  • vtažení občanů/pacientů do hry – pojistné, nadstandard, hospitalizační taxa, malusy/bonusy

Tisková zpráva

Tisková zpráva ke stažení zde.

Prezentace

Prezentace ke stažení zde.